Do oficiálního vyhlášení nominací americké filmové akademie zbývají tři týdny. Na jednu stranu dlouhá doba, na druhou, proč tento čas nevyužít ke spekulacím na téma, jaké snímky by se mohly dostat do jedné z nejdůležitějších kategorií a to – nejlepší celovečerní počin. Pochopitelně u řady filmů se to dá relativně hravě předvídat, obzvlášť v případě, pokud buď svým provedením, nebo uchopením sociálních (nebo aktuálních) témat mají něco málo navrch před ostatními. Cinefilové a filmoví kritici po celém světě už pár měsíců hází svoje tipy, tak je pojďme shrnout v krátkém žebříčku.
Duna (Dune: Part One), režie: Denis Villeneuve
Dvě a půl hodiny dlouhý impozantní videoklip, v němž se divák ponořuje do očí herců Timothéa Chalameta a Zendayi. První část sci-fi počinu na pokračování moc příběhu nepřináší. Vše je v písku, koření, trubičkách, nejasné, místy tmavé, místy světlé. Vyprávět má o bojích uvnitř galaktického impéria. Tento snímek mírně naráží na ten fakt, že ne každý četl předlohu (tedy román Duna z roku 1965 amerického spisovatele Franka Herberta) a proto není ochotný okamžitě a bez debat vzdát hold tomuto zpracování. Pokud se divák vydal do kina neobeznámený, o moc moudřejší po projekci neodejde. Duna nejspíše dostane nominaci i jako nejlepší film, ale je spíše málo pravděpodobné, že ji promění. Těšit se na sošku ale může skladatel Hans Zimmer a tvůrci speciálních efektů. Ale tak… počkáme si, že?
Belfast, režie: Kenneth Branagh
Belfastský rodák Jamie Dornan se snažně snaží vymanit ze škatulky muže všech odstínů šedi a snímek Belfast tomu (až na to, že je „kolorován“ do všech odstínů šedi) může napomoct. Tento film se líbil divákům torontského filmového festivalu a dobrou látkou může mířit i výš, až k samotným Oscarům. Pozdní šedesátá léta a příběh malého chlapce z dělnické třídy a jeho rodiny v kulisách Belfastu. Drama bylo natočeno dle autentických dětských vzpomínek autora a režiséra snímku Kennetha Branagha. Děj je zasazen do období, které historie pojmenovala The Troubles. Jedná se o takzvaný Konflikt v Severním Irsku, který se týkal politiky, přesahoval však i do témat náboženství a etnicity. Byrokraticky „Velkopáteční“ dohodou skončil až v roce 1998, ale skutečně nikdy zas tak moc neustál. Souboj protestantů a katolíků, loajalistů a nacionalistů – to je stručný obraz, v němž lidé žili svoje životy. Pospolitost uprostřed rozkolu. Jeden z úhlů pohledu.
Síla Psa (The Power of the Dog), režie: Jane Campion
Režisérka snímku Piano z roku 1993 v roce 2021 přinesla na plátna příběh farmáře Phila Burbanka, kterého ztvárnil geniální Benedict Cumberbath. Komplikované rodinné vztahy, dva naprosto odlišní bratři, nevyřčené emoce a potlačování pocitů. Další snímek natočený dle knižní předlohy, tentokrát románu se stejnojmenným názvem z roku 1967 amerického autora Thomase Savagea. Údajně se tehdy kniha prodávala velmi chabě a byla naprosto zapomenuta, než došlo ke znovuvydání v roce 2001, kdy se dočkala uznání. Dva roky poté její autor opustil tento svět. Dvouhodinové, těžké drama, o němž většina světových médií mluví jen s adorací. Ve western počinu zahrála také Kirsten Dunst, jež se v posledních letech už tak často v celovečerních snímcích neobjevuje. Napínavá podívaná, jež nabízí nejen silný příběh, ale také skutečně brilantní herecké výkony.
Král Richard: Zrození šampiónek (King Richard), režie: Reinaldo Marcus Green
O dramatickém nadání Willa Smithe nikdo nemůže mít sebemenší pochybnosti už od dob, co zahrál hlavní role ve snímcích Já, robot (2004) a Já, legenda (2007). Také samozřejmě Nepřítel státu (1998), Ali (2001) … no dobře, asi byl vždy famózní, protože slabých filmů má na svém kontě jen pár.
A kdo jiný se hodí pro roli otce, který bezmezně věří sobě, a hlavně svým dcerám, že jsou schopné změnit svět, pokud do toho dají všechno, než on? A tak je na světě životopisné sportovní drama vyprávějící o cestě sester Venus a Sereny, které se staly světově proslulými tenistkami. A to nehledě na to, že jim ani původ, ani finanční situace, ani bydliště v kalifornském Comptonu neměly přát k tomu, aby dosáhly všeho, co dnes mají. Víra, rodina, práce, trénink a vytrvalost. Sice se tento snímek dá snadno zařadit do typicky amerického žánru „z nuly hrdinou“, kde je téměř vše plné lásky a motivujících výkřiků, ale tak proč ne? Ne všude musí být přítomný cynismus, aby se na film dalo koukat. Will Smith jako Richard Williams, dámy a pánové.
K zemi hleď! (Don’t Look Up), režie: Adam McKay
Hvězdami přímo nabitá katastrofická komedie s názvem K zemi hleď má celkem slušné hodnocení i mezi diváky a přináší storku o dvou astronomech, kteří se snaží upozornit na konec světa zapříčiněný brzkým pádem komety na Zemi. Ale poněkud naráží na nezájem, minimálně proto, že lidé už víc než ztupli a jsou více než odolní vůči katastrofickým scénářům, protože od okamžiku, kdy se vyvinula formule „jedné vraždy denně“ a internet spolu s televizí každou chvíli chrlí hrůzy nejen ze sousedství, ale i z celého světa, koho by zajímala nějaká blbá kometa, no ne? Precizní zpracování, skvělé barvy a souhra obtloustlého Leonarda DiCapria, tentokrát zrzavé Jennifer Lawrence, dost vyhublé Maryl Streep, Johana Hilla a jeho obvyklého vystupování, a dalších. Nápad dobrý, provedení dobré, má na Oscara? Uvidíme.
Tak. A zbytek si dáme poněkud stručněji:
The Tragedy of Macbeth
V rytmu srdce (CODA)
West Side Story
Není čas zemřít (No Time to Die)
Lékořicová Pizza (Licorice Pizza)
Tick, tick… BOOM!
Klan Gucci (House of Gucci)
Uvidíme, co akademie vyhlásí 8. února a pak už si jen počkat na 27. březen na výsledky 94. udílení cen.
