Tak určitě si budeme pamatovat mírně afektovaný pravohákový placák, který Will Smith štědře věnoval moderátorovi letošní pompéznosti Chrisu Rockovi, protože si dovolil nevhodný žertík na účet jeho ztrácející vlasy ženy. Chudák byl tak zaražený, že nehledě na to, že za pár let oslaví své šedesáté narozeniny a jako talentovaný komik by měl být připravený na všechno, chvíli vypadal, že se rozbrečí.
Vtipem celé scénky, která nejspíš scénkou nebyla (i když podle výrazu Skály kapka nedůvěry ve vzduchu visela), je ten fakt, že se jednalo o něco nevídaného na ceremoniálu, kde je zcela běžné, že se z herců utahuje a oni (ti herci) jsou zvyklí snášet rádoby vtipný hejt pro dobro pohodového večera, protože se jedná o milou tradici uzavřené společnosti. Letošek ale všechno mění. Konec srandiček. „Neber do pusy jméno“ jak začíná část nadávek, které Smith vypustil ze své pusy směrem k moderátorovi, nejspíš odstartovává éru, kdy už si nikdo nebude brát do pusy jméno nikoho… Cenzuru na vtipy, prosím…
Než se dáme do konkrétních maličkosti, důležité je zmínit i ten fakt, že (v tomto případě podle očekávání) snímek Duna urval snad všechny „technické“ ceny. Ale tak, v tomto případě zasloužené to bylo, samozřejmě. Kdyby titul herce roku putoval k Timotheé Chalametovi… asi bychom měli pár otázeček. A tady se aspoň ocenily dny, hodiny a měsíce myšiček, které sedí ve střižně a de facto odevzdaně patlají dílo, které se má stát blockbusterem, zatímco ve video záznamu účinkující herci už mezitím točí třeba třetí film.
Milý zpěv poráží kvalitní depku
Taky určitě nezapomeneme na to, že předvídat, neznamená vědět. Vypočítávat, neznamená se trefit. Protože, jak letošek ukázal, i když mezi nominovanými tituly na film roku jsou snímky s Jamie Dornanem a Benedictem Cumberbatchem, je zcela možné, že vyhraje rodinné drama pro nedělní večer… Argumenty typu, že se jedná o zase nějaké to „poprvé“, tentokrát v podobě tvorby z dílny streamovací služby, která žije z peněz předplatitelů, Apple TV+… No… nevím, zda to tak úplně stačí.
Ano, téma je to zajímavé a hluboké, jistě se týká značné částí lidské populace, ale po Zemí nomádů z roku 2020, Parazitovi z roku 2019… dál nazpátek už to není tak jednoznačné jako důkaz kvality tématu, vždy totiž šlo o nějakou časoprostorovou společenskou message… Ale když soutěžíš s Belfastem, Sílou psa, Králem Richardem a K zemi hleď!, a nejednou vyhraješ s family movie, tak se to nezdá být nejjasnější volbou. Nebo snad ano?
Film, který česká distribuce přeložila jako V rytmu srdce o dívce, jež je jedinou slyšící osobou v rodině, a ještě k tomu umí i zpívat, porotu nesjpíše dojalo daleko víc než vše výše zmíněné. Tady to tak necháme bez dalšího komentáře, až na zmínku o tom, že původní název CODA není jen spojením čtyř náhodných písmen, jedná se o terminologii těsně propojenou s tématem snímku. CODA totiž je doslovně a child of deaf adult, tedy slyšící dítě neslyšících rodičů. Ale v Česku je všechno v rytmu srdce no… tak budiž.
TikTok nachází novou látku pro parodie
No jasně, je to těžké s těmi filmy… Pokaždé když vyhraje střeva trhající precizně vykonstruované drama píšící kritici be like: „Hm.… jak předvídatelné“. Když zase vyhraje něco slabšího a lehčího, kritici be like: „No to už je moc, s Oscary je konec, kolegové, nemyslíte?“ A takhle vlastně dokola. Ale tak překvapení to trochu bylo. CODA jako film roku.
Obzvlášť v kontextu letošních události… že vyhraje něco tak úzce zaměřeného, bez jasnější pozice s přesahem. Taková bezohlednost k evropským přátelům a jejich současné „situaci“. Není jasné, zda cílem bylo ukázat Američanům, že život jde dál, a nejenže se koná Oscar, ale i hudbě se fandí. Už zkrátka není čas pro drama po všech těch letech pandemie. Třeba je také vše úplně jinak a jen si přáli pro změnu pohodovější ročník, protože negativních věcí je kolem i tak až až. Každopádně, samé otázky…
Opět se vrátíme k tématu z úvodu, jelikož se na něj vztahují další srandičky, které si rozhodně pamatovat budeme. A to hlavně díky po smíchu toužícím šikovným ručičkám lidi z TikToku. Ano, teď mluvím o té naprosto skvělé koláži reakcí kolegů-herců na placák Willa Smithe.
To bylo podivení, panečku. Jedinou normální, lidskou reakcí byla ta od Ryana Goslinga. Kámo, respekt, jsi živý! Ostatní přítomní, zazoomovaní a zvěčnění už buď jsou totálně vymytý svým povoláním, nebo byli fackou skutečně zaskočeni, protože nikdy nic horšího v životě neviděli. Taková tragédie! Tady u nás, u tak velkolepé příležitosti padají facky, jemináčku, strašné! Jak by asi reagovali, kdyby je někdo pozval do epicentra válečného konfliktu, který se odehrává na té druhé straně od té jejich strany? To by byla koláž.
Stejně je až k nepochopení, jak taková blbost zastínila celý ceremoniál. Za mě je nesmysl to nějak rozebírat. Člověku ujely nervy, nejdřív se smál, pak měl emocionální breakdown, pak zase brečel… No a? Vždyť je to člověk. Ale lidi to žerou, rochňají se v těch sekundách, jako by na ně čekali celý život. Událost. Novodobá událost… Komik dostal placáka za vtípek. Tak.
Dle videí na TikToku Smithovo slovní prskání na Rocka už se stává i součástí diskoték. Dechberoucí kreativa… No budiž… Stát se virálem v takové podobě si určitě nepřál. Ale celá tato situace a její dozvuk v podobě lidské tvořivosti také mnohé vypovídá o vztahu lidi k Oscarům jako takovým. Tendence úpadku zájmu o tradiční ceny (filmové konkrétně) nejsou zrovna růžové. Celkem dost se toho letos psalo už v souvislosti se Zlatými globy a ani Oscar pochopitelně není výjimkou. Váha možná už i zastaralých dýchánků pro vybranou smetánku na jejichž průběh kouká zbytek „plebsu“, který nevybírá, ale výsledky má vnímat směrodatně, už není tam, kde byla.
Americká populace se Oscarům vzdaluje
Abychom tu jen naprázdno neplácali soškou, kterou ani nemáme, o zeď, uvedeme si suchá čísla jako neprůstřelný důkaz výše zmíněné, ne zas tak originální úvahy. Na základě dat společnosti Nielsen, která řekněme sbírá čísla a analyzuje míru zapojení publika do sledování jednotlivých pořadů na území Spojených států, se dá celkem objektivně konstatovat, že Oscar se táhne z Olympu dolů.
Od okamžiku, kdy Will Smith vlepil chudákovi Rockovi facana, se sledovanost přenosu sice zvýšila (ale je to snad důvod pro jásání? Touha po krvi, trapnosti a reality show na posvátné půdě není zrovna důkazem legitimního zájmu o filmovou tvorbu), ale ani tak nijak vysoká nakonec nebyla. Letošní ceremoniál zhlédlo 16,6 milionů Američanů. V roce 2021, kdy sledovanost této události dosáhla svého historického dna, se jednalo o pouhých 10,4 milionů diváků. Čísla z posledních dvou let v porovnání například s rokem 2016, kdy zájem o cenu mělo 34,4 milionů diváků, jsou tak brekuhodná. Což je prostě fakt. A teď se spolu mrkneme na další suchá data, která uvádí, že americká populace v roce 2020 přesahovala 331 milionů lidí (dle „živých“ statistik na webu worldometers.info se momentálně jedná dokonce o téměř 334,5 milionů lidí žijících na území Spojených států).
Chce to změnu
A teď si vzpomeneme na matematiku prvního stupně základní školy, vezmeme si diváky Oscarů z letoška a „živá“ (tedy hrubá) data o dnes žijících Američanech. A pokud mi mozek ještě slouží, po pár úkonech na kalkulačce nám vychází, že letošní ceremoniál sledovalo 4,9 procent celkové populace Spojených států. Necelých pět procent. Jasně, můžete namítat, že miminka na televizi nekoukají a pracující třída byla zrovna v práci. Samozřejmě. Ale i tak. Necelých pět procent, prosím.
Nestačí už ani (vždycky) trapné vtípky, ani sázky na (ne)jistotu, aby se ceny takového (kdysi) významu těšily zájmu širšího publika. Je čas na změnu, a nejde tu ani o covid, roušky a volené moderátory. Nabídka v zastaralém provedení, ať už se bavíme o průběhů udílení samotném, nebo porotě a jejím vnímání tvorby, zkrátka neodpovídá poptávce. Ceny se musí modernizovat, vyvinout, proměnit.
Abychom to tu na konec nějak odlehčili, doporučím akorát, ať si dáte TikTok. Tipuju, že v rekomendacích ještě tak tři dny budete mít kvanta parodií na facana od Willa, a pak zas bude klid. Ke konci roku se bude znova odhadovat, které snímky nominuje akademie na začátku 2023 a někde příští jaro si to celé zopaknem a zohledníme i nové statistiky sledovanosti. Protože zdá se, že po emocionálně-profesionálním kolapsu uznávaného herce, statistiky sledovanosti jsou druhým nejzajímavějším tématem. Tak si je budeme pamatovat. Obě dvě ty věci. Tak.
