Hlavní nádraží v Praze je beze sporu jednou z dominant metropole. A není to jen kvůli původnímu účelu, který je denně samozřejmě naplňován. Každý den ať už bezprostředně cestou na nástupiště nebo přilehlým okolím tohoto komplexu projdou desetitisíce lidí. Místo je to pochopitelně uspěchané a plné stresu a možná, říkám možná, si někdo ani nevšimne, jak nádherné to nádraží je z architektonického hlediska. A dát si tam kafe? Třeba v takové Fantově kavárně? Napadne vás to jako první možnost kam zajít o víkendu? Možná ne. A důvodů to má celou řadu.

„Hlavák“ je fascinujícím komplexem. Snoubí totiž architektonické směry z různých období a režimů, materiály a v neposlední řadě i práci se světlem. Během posledních let se hodně věci opravovalo a rekonstruovalo. Sem opraví kavárnu, tam přidají možnost dojit si k nádraží ne „cestou sebevrahů“ po kolejích, ale hezky dokola směrem od Seifertové a Lidla… Roky před tím se čistila skla nad nástupišti. Fasáda změnila barvu… A k té barvě, dokud je čistá a smogem nezanesená, tu jsou nějaké otázky, zda neuškodila sochám a dalším ozdobným prvkům… Také na debatu, ale už je jaksi pozdě. Jsou to takové ty běžné věci, které člověk zaregistruje. Také zaregistruje, že dříve tam nebyly obchodní jednotky, pak přibyly. Pocitově tak sto let zpátky se něco zrekonstruovalo tam, kde je teď laicky řečeno eskalátor… „Malých“, ale finančně nákladných změn proběhlo dost, ale jak se nezdá, otázka „Co s Hlavním nádražím dál?“ je aktuálnější než kdy jindy. A odpověď na to má každý jinou, protože požadavky a očekávání na vzhled a funkci této stavby se pochopitelně liší.

Fantova kavárna. Foto: Archiv Kulturního Kanclu, 2021.

Oprav proběhlo dost, co budoucnost?

Ne tak dávno (přej už je tomu 5 let) na žižkovsko-vinohradské straně vyrostly administrativní a bytové domy (jen špekulujme, že právě proto vznikla i nová přístupová cesta s podchodem „hurááá žižkov“, to je takový optimistický opak nápisu „neboj“ před vstupem do žižkovského tunelu 😅👌🏻). Nevítat se to nedalo, protože kdo ví, ví, jak to tam vypadalo před tím a že se aspoň kus vyhlídkové plochy nad nádražím vyčistil a zvelebil nevítat nedalo. A zvelebil se dost stylově, čistě, funkčně. Nový komplex budov nezazdil ani někdejší Dům odborových svazů, dnes převážně nespočet kanceláří k pronájmu s názvem Dům Radost, a ani malou nádražní stavbu cestou po Seifertové směrem dolů. Cihla k cihle přimkla řekněme. Ale co Hlavák uvnitř? Co ty cesty časem, původní účel, stále se zvyšující počet cestujících, malá snaha o to, aby vynikla práce se světlem z dob rekonstrukce z minulého století za dob socialistického pohledu na moderní architekturu?

To všechno jsou otázky, které mají odpovědi a odpovídají na ně díky bohu odborníci. Pokud jste na to prozatím nenatrefili, dole naleznete pětidílnou sérii, jež se věnuje Hlaváku velice podrobně, od dob vzniku, přes rekonstrukce, současný stav, technický stav, stav směrem k cestujícím a kolemjdoucím, a také návrhům jeho proměny v budoucnu. Sérií provádí Adam Gebrian, architekt a popularizátor architektury. Dost podrobně a bezprostředně konkrétně. A pokud vás téma zajímá ještě více, hned pod tím máte i odkaz na vizuální dokumentaci návrhů k prostudování 😁 Neděkujte, jen těžko se od toho dá odtrhnout, chápu. Ať už jste konzervativní nebo pokrokoví, zůstat bez emocí, když se řeší budoucnost tak důležité dominanty, je nejspíše náročné. Ale kdo ví, třeba si uvaříte čaj a s tváři klidného britského lorda se jen obeznámite s nadcházející budoucnosti?.

Teď si asi říkáte „A co to kafe?“ No, to si samozřejmě dát můžete, třeba v té Fantově kavárně. Atmosféra konzumace horkých kávových bobů v takovém architektonickém skvostu stojí za každou překážku, která vás na cestě nahoru potká. Na to si vsaďte žárovku ze sedmdesátých let! 👌🏻

A tady slibovaný odkaz: https://novyhlavak.com