„Co to?“ si říkáte? Jak jako nová televize, jaký offline, kam to všechno, a hlavně proč to najednou prohazujeme? No, není to tak úplně, že MY něco prohazujeme. Už to za NÁS jaksi tam někde prohodili a nám zbývá už to jenom akceptovat. U něčeho snadněji, u něčeho ani moc ne.
Pamatujete na dobu, kdy pro výmaz mozku jsme měli televizi? Sedneš si takhle v dětství po škole k telce a už se od ní neodlepíš? Nebo i později, v dospělosti, zapneš seriál o stopáží dvacet světelných let a koukáš. V duši mír, v mozku díra. To byly časy.
Ale už takových dobrých deset let to tak nemám. Poslední koupená telka mi leží v posledním šuplíku v komodě, protože co začal kovid, jsem si ji už nezapla a držím ji doma schovanou jako artefakt doby už dávno vyhubené. Kdy bylo ticho, televize byla kámošem a večerní zprávy nenaháněly hrůzu a hněv.
A zase právě co začal kovid už mě těžko někdo zatáhne do kina nebo donutí zapnout večer cokoli jiného než noťas, který bez reklam a co by dup mi hravě nabídne tři streamovací platformy s desítkami až stovkami filmů a seriálů, ať už jsem ten den depresivní, veselá nebo mám alespoň náladu povznášející (to zní hrozně já vím, ale přesně takovou záložku najdete v bezplatné knihovně hudby na YouTubu ???? a slovu „povznášející“ se nedokážu přestat smát). Noťas je zkrátka nová telka a je to. Výmaz, pohoda, klid v duši.
Ruka kyborga už není co bývala, tělo ji vypuzuje
Jak je to ale s tou rukou kyborga? Pokud jste mileniál, určitě si s nostalgií vzpomenete na první dekádu po roce 2000, kdy jsme se k mobilnímu telefonu chovali s neskutečnou něhou (jako jo, pár z nich letělo do zdi, ale to je detail????). Volali nám na něj kamarádi, kteří v době volání už byli u našeho baráku, zda nepůjdeme ven teď hned teď? Telefonovat jsme mohli hodiny a hodiny s kámoškami a kámoši nehledě na to, že jsme se jich zbavili sotva před pěti minutami. A nikdo nikoho přesto neměl plné zuby. Dostávali jsme na ty malé displeje s odpornou grafikou své první zaláskované smsky, posílali první odmítnutí… Doufali, že se nevybije baterka hned u druhého hovoru… V těch malých krabičkách byl celý náš emocionální a snový život. Ale ne tak, jak to známe dnes, kdy běží třetí dekáda po roce 2000.
Technologie postoupila, a zároveň ani moc ne. A právě kvůli tomu, že zakrsla v nabídce přístrojů a důrazu na „asap life“, najednou čelíme trendu, kdy se z naších malých miláčků stávají hnusní nepřátelé a vrahouni vnitřního klidu. Čelíme důrazu na to, abychom byli natolik mobilní, že snad za chvíli bude stačit si u doktora sednout zadkem s mobilem v zadní kapse rovně a diagnóza bude na světě. K čemu vyšetření? Dyť sonda do řitního otvoru je vždy s námi, kam se hrabe kolonoskopie, no ne? Pracovní emaily se vyřizují na mobilu, ptž do pracovní doby se přece nepočká, sedm večer, osm večer, buď hodný odpověz, ten druhý přeci čeká, co seš to za člověka, že si přeješ vyvážit pracovní a osobní život? Pracovní hovory zaměnily messengery a každý jednotlivec má ten messenger jiný, takže je ideální mít v mobilu alespoň ty tři jako základ a pak podle trendu rozšiřovat, že jo. Nejrůznější aplikace, které pro každý prd žádají přistup k mikrofonu, kameře a přesné poloze vašeho zadku, jsou taky skvělý kamarádi. No kdo by to nechtěl?
Trend se od dob Facebooku otočil. Dnes platí: Pokud nejsi offline – NEEXISTUJEŠ
Vypni ty internety a jdi ven. Nic ti neuteče, nebuď „FOMO“. Ilustrace: Kulturní Kancl.
Nakupuj a plať z mobilu, jinak budeš platit a to literaly
Kdo dokáže s čistým srdcem nakupovat online z mobilu? Má na to někdo nervy? Já ne. Maximálně tak na Alze, kostičky pro psa proti parazitům. Naklikal a jedeš. Tím to hasne, ale jinak? Kolikrát se ani na počítači nedá dopátrat ke správnému odstínu kupovaného zboží, co vůbec mluvit o nějakém mobilu. Snoubení křeče napětí a odmítání mezí palcem a prostředníčkem, zatímco zoomujete jako o život ty džíny…
A pokud tohle všechno se ještě nějak dalo zkousnout, na scénu přichází banky s heslem „My vás platit tím mobilem prostě donutíme, ať se vám to libí nebo ne!“
Začíná to absurditou, že nově se za přihlášení z desktopu bude platit jedna koruna… To si vemte, když se do internetového bankovnictví přihlásí třeba 300 tisíc lidi za den, tak banka vydělá 300 tisíc korun??? Něco z toho asi odvede mobilním operátorům za smsky. Ale i tak?
Ne, nejsem škrt, ale ten invazivní způsob přeučování a donucování se mi zkrátka příčí. Nechte mi ten notebook, prostě nechte! Já jim tam taky nechodím na pobočky a neříkám, že by ty židle měli jednou za čas vyčistit a účesy zaměstnanců nevyvolávají pocit důvěry… A oni mi budou nutit způsob posílání účtů, který nechci? Co když jsem neurotik, slepouch, nebo mám moc velké prsty, aby se to dalo každý měsíc zvládnout a neukliknout? Hm??? Na to při svých strategiích rozvoje zjevně nemyslí.
Žij offline a mobil dej do šuplíku
Ale co když člověk nechce posílat maily plné zodpovědnosti, každoměsíční platby a desítky zpráv (které by hravě mohly být jediným hovorem a bez smajliků) skrz kdysi tak milou věc jako je mobilní telefon? Zdá se, že má zkrátka smůlu, už je poněkud rozhodnuto. No, co už, že mobil byl dřív na uchovávání fotek zvířecích miláčků a lidských lásek, a také volání? Už není. Teď je to výkonný agregát na výcuc osobních údajů, úzkosti, strach a vesmírné povinnosti. A kdo ví, kdy se rozklepanej prst uklikne a pošle něco tam, kam posílat nemá, a ještě nedejbože někomu, komu se to posílat fakt nemá? Zni to jako apokalypsa?
Možná. Ale existuje řešení – prostě už si ten mobil do postele neberte (beztak je špinavej jak prase, když ho celý den nepouštíte z ruky). A ani do koupelny, a ani na ranní zprávy na záchodové míse a ani do kavárny s kamarády. Přiznejte a uznejte, že už víc než zábavy je na mobilu práce a zodpovědnosti. Takže normálně večer si dejte tu hnusnou věc na leťáka, odložte někam poblíž takové té komody s telkou v posledním šuplíku, hoďte si tam budíka na další ránko a prostě zapomeňte na jeho existenci.
Místo toho si vemte dnes už díky bohu tak zbytečný notebook, uvařte si čaj, vemte k tomu nějaký krekry a pusťte si nějaký dramatický biják s novodobou agendou, ať už bude rozdělený na deset části, nebo potrvá jen 3,5 hodiny.
Noťas je nová telka, a ten zlej, špinavej mobil je novej počítač. To jsou prostě fakta.
Ale není to nijak utopický, ba právě naopak, protože jak víte, žádná technologická náhrada za mobil není, takže jediné, co mě napadá, že by mohlo být novým mobilem je – život v offlinu. Což je – návrat k normálu. A to je důvod si na to připit kafem. Nebo čajem. Nebo alespoň hovězím vývarem, když už nic jiného. Protože odmítání alkoholu je druhým novodobým trendem hned po psychoterapii. And I think it’s beautiful. Cheers.
