Riverdale se poprvé objevil na obrazovkách na konci ledna 2017. Mysteriózní kriminální drama na pokračování se hned od začátku výrazně lišilo od běžných seriálů pro mladší diváky. Temnější a zároveň barevně výrazně vykontrastované, zkrátka mělo svůj styl, který se nápadně opíral o komiksové prostředí (něco na pomezí filmového temna DC Comics a barev Marvelovek).
Příběh, jež se točí kolem hlavní čtyřky postav a jejich nejbližšího okolí také nejednou vzdával holt jiným filmovým počinům různých režisérů, a občas se zdálo, že se tvůrci trochu ztrácí a hledají. Nehledě na to letos 20. ledna Netflix a CW přináší dlouho očekávanou už pátou řadu. Sice první tři díly vypadají jako poslední té předešlé, bylo potřeba část věci ukončit, než se rozjede nová linka, ale až toto nedopatření způsobené koronavirovou pandemii odezní, děj se rozjíždí.
Jak již bylo zmíněno, Riverdale je seriál celkově temnější. Nepatří sice k těm samoúčelně depresivním a zlým, ale běsů nabízí také víc než dost. Tvůrci bravurně pracují s napětím, obzvlášť na konci dílů, kdy divák pochopitelně chce vidět víc. Najednou všechno končí a přichází otravná a veselá melodie, která má odehnat pomyšlení na sebevraždu poté, co se přes čtyřicet minut sledovala depka proložená vtipy a vlasteneckými výkřiky. Hlavním problémem Riverdale jsou však skutečně dlouhé prodlevy mezi řadami, a co je ještě horší – i během řad, kdy na období tzv. okurek (svátky, prázdniny, volna), se nevysílá a pak se musí znovu připomínat, kdo z hrdinů se tedy zrovna šel projit na břeh zloduchů. Proto i to téma, jak po téměř osmi měsících odstávky naskočit zpátky do rozjetého vlaku a dát šanci nové řadě?
Beverly Hills 902 10 verze 2017
Jako každý seriál pro mladé (nedá se úplně jednoznačně tvrdit, že je Riverdale cílen hlavně na puberťáky, i když to tak na první pohled vypadá) i příběh Archieho Andrewse má pár vtipných pasáži, které nejsou součástí scénáře. A jedna z nich spočívá ve vzhledu účinkujících herců. Žádní vychrtlíci a beďary v záběrů. Namakaní kluci, vyvinuté holky, make-up pro všechny a zkrátka cokoli, co je nutnou součástí americké představy o vizuální podobě středoškoláků. V posledních letech vzniklo pár snímků, v nichž post dorost hraje post dorost. Ale takové počiny už předem si sami berou diváky starší, jelikož někdo řekněme 25+ se jen tak neztotožní s dějem, v němž se vizuálně neshledá.
Bylo tomu tak dřív, je tomu tak i teď. Zatímco se starší mileniálové dívali například na Beverly Hills 902 10 a nechápali, proč nevypadají jako Kelly, Brenda nebo Dylan, jejich pozdější mladší verze zase měli co dočinění s Gossip Girl a poněkud dějově retardovanější (i když o hodně stylovější) novodobou verzi 902 10. Dospělý život nandaný na ramena středoškoláků vyžaduje odpovídající výšku postav a užší stav lícních kostí, než nabízí puberta.
Nesmyslů je ale všude dost, a málo kdo měl tak strhujícím způsobem strávené období 15 – 18 let jako hrdinové výše zmíněných seriálů. Zatímco se v Beverly Hills 902 10 se ještě jakž takž drželo při zemi a u dveří s nápisem „plus minus pravděpodobné“, tvůrci Gossip Girl šli dál. Bylo víc než komické pozorovat „děti“, jak se nalévají whisky, promakaně leží na pohovce v negližé, nebo se pokoušejí řídit impéria rodičů, zatímco jediné, na co myslí je sex. Příjemně naivní počin the O.C., který proslavil Mischu Barton, než si to pokazila, je tak v porovnání s výše zmíněnými seriály Ježíškem vedle velkého a zralého Santy.
Riverdale ale nemapuje život kdejakých zazobaných teenagerů. Má tu výhodu, že se opírá o již oblíbenou předlohu, kterou si za chvíli představíme, a tak tvůrci mají volnou ruku, jelikož v komiksech je možné úplně cokoli a nikoho to nepřekvapí a téměř nikoho nepohorší. Hlavní zápletkou napříč všemi díly tohoto seriálu je snaha zachránit pod tíhou nekalých záměrů kriminálních živlů rozpadající se a distabilní město Riverdale. A pak je naprosto v pořádku i skutečnost, že pokud už tu není silný šerif (i když tam pořád je), kdo jiný, než „děti“ všemu přijdou na kloub a zlé dospěle vyženou.
Čtyři proti všem
Čtyři ústřední postavy jsou dány hned na začátku. Archie – zrzavý neoblomný klaďas, který se pokusil jít na temnou stranu snad jenom jednou za předešlé čtyři řady a bylo to natolik málo uvěřitelné, jako kdyby pekinéz začal mňoukat. Obvykle totiž vždy zachraňuje, je morálně zásadový a kde nepomůžou svaly, pak spoléhá na hluboký kukuč. Jediný dlouhodobý „nešvar“ kterým Andrews trpí je jeho nerozhodnost v otázce, s kým ho baví spát víc. A tak přelétá mezi dvěma dívkami podle toho, jak se vyvíjí děj pod prsty scenáristů. Jednou z těch dívek je jeho kamarádka z dětství – roztomilé blonďaté stvoření jménem Betty. Ta ale taky není tak čistá jako průhlednost jejích světlých oči. Po tatínkovi má v sobě gen sériového vraha, nesmírně ráda dedukuje a strká nos tam, kde je cítit smrt nebo nespravedlnost.
A tou druhou je Veronika, která přijíždí do Riverdale kvůli mafianskému otcovi a jeho na počátků skrytým a pak až transparentním plánům zničit nejen obyvatele zmíněného městečka, ale nakonec i jeho oficiální status. Samozřejmě jde o pomstu, vliv, peníze, no a taky, aby se jednoduše nenudil. Veronika je manipulativní, emocionálně nadřazená, spadá do kategorie vamp žen, ale má své velké plus – umí kamarádit. Což je celkem příjemný kontrast se Serenou a Blair z Gossip Girl, v níž si ty dvě mohly udělat ty nejhorší podlosti na světě a pak si ke konci každého druhého dílu padaly do náruče se slovy, proč by si to neodpustily, jsou přeci kamarádky (okvard).
Čtvrtou a možná nejzajímavější postavou, jelikož se v průběhu vyvíjí, je Jughead, zároveň plnící úlohu vyprávěče napříč díly. Nejen, že má drsného taťku, který v několika řadách byl atraktivnější variací na Johnyho Deppa v kožené bundě (než vyměkl), ale také celkem slušně píše, pátrá po vrazích a je právě tou postavou, jež má na starosti intelekt a sarkasmus. Také je zajímavé pozorovat Cola Sprosea, jak se v poslední řadě otevírá z nové komediální stránky. Protože opravdu poslední, co v životě chcete, je vrátit se na svou starou střední v podobě pedagoga něčeho tak přínosného jako je třeba literatura. A když se k tomu ještě přidá, že jste zadlužený spisovatel s vymahači za zády, jenž krátí svoje dny pobytem v bunkru a civěním na prázdnou stránku ve wordu… Práce v bistru, kam chodí studenti té střední, jako bonus už je vrchol tragičnosti celé situace a Sprose to sem tam hraje s charismatem Hugha Granta a roztomilostí Bena, když byl ještě dítě a seriál Přátelé se bez něj neobešel.
Občas se to cele zacyklí a ať už se řeší úmrtí „upírského“ bratrského dvojčete Cheryl Blossomové, nebo pátrání po ve jménu spravedlnosti vraždicí Černé kapuci, nebo mystické nejasnosti kolem hry Gryphons and Gargoyles (jež se táhly tak dlouho, že to muselo umučit i samotné scénáristy) … další vraždy, další bratry, tajné spolky… Riverdale nabízí všechno a zároveň chodí v kruzích. Tím hlavním kruhem je mobilizační schopnost Archieho, který je ochotný nasadit život a perfektně vymakané břicho kdykoli to jeho milované rodné město potřebuje. Pak Betty, která na úkor vlastního osobního života jde po utíkajících magorech, čímž ukájí svoje temné vnitřní já a jako třetí souboj Veroniky s otcem. Ten totiž je oba dva nabíjí energii víc než počítání peněz, nošení precizně padnoucích kousků oblečení a občasné používání španělských výrazů, jsou přeci jenom Lodgeovi s latinskou předhistorii. Zní to dramaticky. Přitom původně celá ta věc kolem Archieho nebyla až tak temná.
Oblíbená americká komiksárna
Archibald Andrews jako veselý zrzavý chlapec se narodil v roce 1941. Život mu dal americký vydavatel John L. Goldwater (vlastním jménem Max Leonard Goldwasser) a komiksový kreslíř Robert William Montana za účastí spisovatele Vica Blooma. Kreslené miminko získalo název Archie Comics a stěžejní vztahové body postav kolem zrzouna se zas tak nelišily od navazujících děl. U pouhých kreseb s útržky textu totiž nezůstalo a postava žila dál prostřednictvím příběhů v rozhlase, hudebního televizního sitcomu The Archie Show, francouzskoamerického animovaného seriálu Archie’s Weird Mysteries (Archieho divné záhady) a pak, o sedmnáct let později dorazil i první díl Riverdale, jak ho známe dnes.
V papírové podobě se Archie poprvé objevil v prosinci 1941 na stránkách americké komiksové knihy Pep Comics. A o hlavním hrdinovi se vědělo, že je typický maloměstský teenager, umí hrát na kytaru a zpívat (součástí kapely jsou také obě holky, také basák Reggie a bubeník Jughead), chodí na riverdaleskou střední (také kam jinam?), a je špičkou milostného trojúhelníku, v němž se točí mezi Betty a Veronikou. Pochopitelně proto, že jedna je blonďatá a druhá černovlasá, jinak se to blbě vysvětluje. Betty je next door kámoška a Veronika má vlivného, bohatého taťku, kterému se chudý, i když hodný kluk zkrátka nezamlouvá. Jak už historie nejednou dokládá, hodné holky se pro láskyplný vztah tak úplně nevyhledávají. I v případě Archieho byl jeho zájem více soustředěný na Veroniku a když se zrovna nedařilo, záložní plán v podobě Betty tu vždy zůstával.
A v podstatě se všechno točilo kolem těch tří a k rozuzlení nedošlo ani v červenci roku 2014 (vydání Life with Archie), kdy se tvůrci odvážili k zabití dospělé verze Archieho. Dvaasedmdesát let poté, co si o něm svět poprvé přečetl, podlehl kulce, jež zasáhla břicho, když on (jako obvykle) zachraňoval svého přítele. Tentokrát se jednalo o senátora Kevina Kellera. I v tomto díle se tvůrcům podařilo vyhnout se zmínce o tom, kterou milou si nakonec hrdina vzal za ženu.
Každopádně to celé končí tím, že střední riverdaleskou školu přejmenovali na střední školu Archieho Andrewse a jeho kamarád Jughead, jež je majitelem jakéhosi Choklit Shopu, servíruje třem malým dětem, kteří se podobají Archiemu, Betty a Veronice pohár. Jak sladké. Každopádně Jughead už v páté řadě obsluhuje v bistru, třeba se nakonec propracuje i k vlastnictví „čokoládového krámku“. Samozřejmě až vyřeší pár vražd a vysměje se všem svým kamarádům tím, že jako Dan Humphrey z Gossip Girl o nich napíše rozsáhlý a podrobný román (počkat, tohle už vlastně udělal… tak třeba ještě jeden rozsáhlý román).
Teď když už znáte všechny souvislosti bez více méně zdrcujících spoilerů, a třeba váháte, zda si seriál vůbec pustit, anebo zda si ho pustit po té šíleně dlouhé pauze, která trvala od května minulého roku – neváhejte. Ať už na střední školu máte jakýkoli názor, zas tak moc se v Riverdale neučí, asi stejně jako se v dnešní době bude připravovat na statní maturitu… A momentálně vysílána pátá řada, na rozdíl od čtyř předešlých, nabízí novou rovinu. Ano, lokace jsou stejné, obličeje také, ale… konečně se věk herců a postav plus minus srovnává. A už konečně nejsou středoškoláky, i když se kolem Riverdale High budou točit ještě dlouho.
