Jak natočit skupinku narkomanů stylově a charismaticky, aby se z filmu stala legendární „must see“ položka nejen pro cinefily, jako nikdo jiný ví radcliffský rodák a režisér Danny Boyle. V roce 1996 na obrazovky dorazil snímek Trainspotting, jež vypráví příběh čtyř přátel závislých na drogách, a v podstatě okamžitě se stal kultovním.
Film neproslavil jen režiséra, ale také americko-skotského herce Ewana McGregora, který po roli váhajícího Rentona, jež mu zajistila snovou popularitu, si pak zahrál v desítkách dalších filmů s dost slušným hodnocením. Předlohou pro Trainspotting posloužil stejnojmenný román Irvina Welshe a děj dynamické nahláškované parády je zasazen do ulic a špinavých (nebo pracně nastrojených) obyváků skotského Edinburghu s hlavní zápletkou v podobě heroinu ve vše své (ne)kráse.
O 21 let později se snímek dočkává pokračování a před původní název se připlétávají dva další znaky T2. Když v devadesátém šestém vyšla jednička, způsobilo to poprask. Upřímný, místy syrový, ale nesmírně stylový film s fantastickým soundtrackem naprosto detailně a se skvělou hrou barev jako nejlepším kamarádem mapuje život edinburské ekonomické spodiny. A nehledě na feťacké radovánky příběh funguje. Herci jsou mladí. Každý je jiný, dá se jim rozumět, místy dokonce i fandit, až na to „vaření“ plné stříkaček.
Dvojka však divákovi vezme veškerou naději na to, že se lidé mohou polepšit a depresivnější „oslavu“ dvacetiletého výročí původního snímku by člověk pohledal. Dalo se z něj odnést si pár hlášek, ale tím to tak nějak končí. I tak má T2 na IMDB hodnocení 7,2 z 10 (hodnotilo to momentálně 114 147 diváků), ale zda z nostalgie, nebo z lásky, to je na svědomí každého z těch, co svůj počet hvězdiček pro další generace zanechal. „Choose life“ tečka.
Kde končí fet a začíná anarchie
A teď proč to všechno a k čemu vzpomínka na kultovní drogy zaprášeny film a jeho novější pokračování? Přesně před měsícem fanoušci jak Dannyho Boylea, tak skupiny Sex Pistols oslavili druhé Vánoce. Čtyřiašedesátiletý režisér (tedy téměř naprosto přesný vrstevník Sida Viciouse) bude režírovat šestidílnou minisérii o této slavné punkové kapele na objednávku americké televizní stanice FX. Boyle se také stane výkonným producentem celého počinu, který vznikne na základě memoárů vydaných v roce 2018 jedním ze členů uskupení Stevem Jonesem, jenž zastával pozici kytaristy.
„Punk není jen hudební žánr, je to životní styl“ – je fakt, který už zazněl nebo byl napsán nejednou. Bez něj se neobešel ani dokument Lil Peep: Pro každého vším z roku 2019, v němž se po dobu dvou hodin vypráví krátký životní příběh hudebníka, jenž tvořil na vlnách rapu, trapu, pop punku, alternativního rocku a nezapomínal na dosti citelný nádech emo žánru. Emoce až na dno, party až do smrti, i když bez potěšení. Punk je zkratka jakýmsi vztahem k životu. A co pojilo Lil Peepa (vlastním jménem Gustava Elijah Åhra) a právě kytaristu a zpěváka Sida Viciouse ze Sex Pistols a to po tolika letech? Oba opustili tento svět v jednadvaceti letech a oba za sebou zanechali výraznou a cennou kulturní stopu. A to jak hudební, tak i módní.
Bez limitů a s křikem
Věčně zrzavý, sporně charizmatický provokatér a zpěvák Johnny Rotten, kytarista Steve Jones, baskytarista Glen Matlock (kterého na čas svého života vystřídal právě Vicious) a bubeník Paul Cook – ti všichni byli u zrodu nejen hudebního žánru ale i celé subkultury, která svou svobodomyslností, texty přinášejícími hlas pracující třídy do mas a naprostou absenci jakýchkoli stopek neměla šanci na to, zůstat bez povšimnutí veřejnosti a také samotné britské královny Alžběty II., a to ať si o skladbě God Save The Queen myslí cokoli. Nehledě na to, že Sex Pistols jako kapela existovali pouhé tři roky, zapsali se do dějin natolik výrazně, že o nich vznikl nejeden film a nejspíš nebude poslední ani ten od Dannyho Boyla.
Jako první se nabízí například dokumentární britský snímek Sex Pistols: Agents of Anarchy (2008)režírovaný Soniou Andersonovou. Za zhlednutí též stojí životopisné drama z roku 1986 Sid a Nancy, jež divákovi přibližuje hloubku vztahu anglického bouřliváka a o rok mladší Američanky natočené Alexem Coxem. Sida v tomto počinu ztvárnil Gary Oldman, který v roce premiéry filmu byl poněkud výrazně starší než Vicious v době své smrti, a to o celých sedm let, což mírně ruší, ale herecký výkon tento detail nakonec žehlí.
Pro ty, co mají rádi mluvicí hlavy je k dispozici také ilustrovaný hudební dokument Who Killed Nancy? z roku 2009 v režii Alana G. Parkera. Ten prostřednictvím výpovědí těch, co si něco z té doby pamatují, nebo mají pocit, že mohou vědět, co se tenkrát v pokoji newyorského hotelu Chelsea stalo, vypráví okolnosti osudné noci před 12. říjnem 1978, kdy policie nalezla bezvládné tělo dvacetileté Nancy s bodnou ranou v břiše.
Jak to Danny uvidí
Příběh nejen Nancy a Sida, ale i Sex Pistols jako takových se odehrál už přeci jenom celkem dávno. A jak si to celé pamatuje konkrétně bývalý kytarista průlomové kapely Jones se uvidí až se minisérie natočí. Momentálně se ví, že se má jmenovat Pistol a už je celkem jasné, kdo ztvární punkové legendy a jejich okolí. Johnnyho Rottena, který po Sex Pistols založil vlastní band Public Image Ltd, zahraje Angličan, jenž letos 15. února oslaví svoje 21. narozeniny Anson Boon. Bude mít náročný úkol napodobit brandový pohled Johnnyho, jenž vždy byl a je na pomezí agrese a nepříčetnosti tak očekávané ve vodách subkultury staré téměř padesát let. Samotný Rotten nehledě na punkové prostředí a lyriku kapely sebe za anarchistu nepovažuje, celý tento směr jsou podle něj akorát „intelektuální hrátky pro střední třidu“.
Se Sidem, který se tenkrát ještě jmenoval Simon, se Johnny poprvé potkal v roce 1973, když oba byli studenty technické školy Hackney. Tím to ale nekončí. V muzice nejde jen o zvuk. U začátku tenkrát nechyběla ani britská návrhářka (dnes už takzvaná „Mother of Punk“) Vivienne Westwoodová, která „může“ za vznik jedinečného zjevu pankáčů v době, kdy bylo potřeba zformovat jejich vizuální identitu. Proto se na scéně životního příběhu Pistols poprvé objevuje i jedno z nejoblíbenějších míst pro setkání londýnský obchod SEX, jež se specializoval na oblečení pro punkové hnutí, které po dobu necelých tří let vlastnili umělec Malcolm McLaren a právě Vivienne Westwoodová. Zda se v minisérii objeví, se uvidí.
O novou podobu Sida Viciouse se postará herec Louis Partridge. V porovnání s „přestárlou“ verzí Sida zahranou Garym Oldmanem se jedná o příjemnou obměnu a vzhledem k celkové stylizaci dnes teprve sedmnáctiletého herce, je na co se těšit. Autora memoárů jakožto důvodu pro vznik Pistol má zahrát Toby Wallace, který si k drogové roli už stihl přičichnout například ve snímku Babyteeth (2019), v němž si vyzkoušel kabát dealera Mosese.
A co se týče klíčové ženské role, tedy lásky Sida, ztvární ji oxfordská rodačka Emma Appletonová, jež se objevila například v seriálu Génius (2017). Nancy rozhodně nebyla jednoduchou osobností. Vnitřní rozervanost a výbušnost ji provázely již od útlého dětství a vyvrcholily v patnácti letech, kdy jí byla diagnostikována schizofrenie. A jak se Appletonová popere s rolí, v níž má divákovi předat bolest, zmatenost nebo místy nepříčetnost až na doraz Spungenové, která před tím, než potkala svého posledního životního přítele se živila prostitucí a striptýzem, je jen jednou z dalších otázek.
Pistol se začne natáčet na začátku března a mimo jiné kromě něčích subjektivních vzpomínek snad přiblíží i význam, který kapela během tří let své existence za sebou zanechala na další dekády. Punk vs. elita, naškrobenost vs. ležérní styl, upjatost vs. život a potěšení teď a tady. Kontrasty vždy byly a jsou lákavé. A hudba je tím nejlepším zrcadlem vůbec. Jak to vidí Danny, to teprve uvidíme.
