Kajím se hned na začátku – do čtyřicítky mi ještě pár let zbývá, i když upřímně, kvůli tlaku na hodnotu mládí, krásu jako podmínku existence a času neúprosně se prosícímu dál… prostě kvůli všem těm celospolečenským mantinelům a hnacím motorům, jež máme tak nějak nepsaně nastavené, mám pocit, že mi čtyřicet bylo už ve třiceti. …
