Seriál The Morning Show vtrhl na obrazovky 1. listopadu 2019. Tenkrát svět ještě o covidu a respirátorech nic moc nevěděl a už druhým rokem tématem číslo jedna bylo hnutí s hashtagem „#MeToo“, které odstartovala kauza amerického filmového producenta Harveyho Weinsteina, jenž byl usvědčen ze sexuálního obtěžování žen. Média se rozhodla referovat a referovala. Místy citlivě, místy nikoli. A stěžejní body problému se staly i hlavní linkou The Morning Show. V letošní, druhé řadě, však tvůrci jdou ještě dál. Řetězec událostí začíná otázkou genderu a sexuálního obtěžování na pracovišti, nově se ale postavy potýkají též s otázkami nejen rasismu ale také sexuální orientace.
Tento seriál přišel časově tak akorát. Sice ještě dost strategicky a téměř paralelně s jinými počiny zaměřenými na výše zmíněné téma, ale zase krev veřejnosti už nebyla tak příliš horká, aby společnost mohla být schopná podívat se na problém jinak. Méně jednostranně. Jedním z prvních více viditelných filmových počinů, který si posvítil na téma nevhodného chování vysoce postavených mužů vůči ženám na pracovišti, byla minisérie The Loudest Voice (Nejsilnější hlas). Russell Crow v ní zahrál amerického televizního ředitele, mediálního konzultanta a někdejšího nejdůležitějšího člověka televizní stanice Fox News Rogera Ailese. Ten ze své vlivné pozice dekády sexuálně obtěžoval a vydíral ženy, s nimiž spolupracoval.
Minisérie vyšla v červnu 2019 a nejen díky scénáři, zpracování a obsazení zanechal jednoznačně nepříjemné pocity. Na IMDB je hodnocen 7,9 z 10 hvězd a představitel hlavní role získal Zlatý glóbus za nejlepší mužský výkon v minisérii. V prosinci téhož roku, tak trochu nešťastně se stejným příběhem, přichází snímek Bombshell (Šokující odhalení). Nehledě na obsazení nesmírně výrazných hollywoodských hereček Charlize Theron, Nicole Kidman a Margot Robbie americko-kanadská koprodukce nestačila na kvalitu dříve uvedené série The Loudest Voice a končí na IMDB s hodnocením 6,8 z 10 hvězd, celosvětovými tržbami ve výši téměř 61,5 milionu dolarů při rozpočtu 32 miliony a odnáší si méně významného Oscara za nejlepší masky, tedy makeup a vlasy.
Scénář, který hned nenálepkuje
Dva předešlé počiny si vzaly ke zpracování reálnou událost a podaly ji celkem jednoznačně. The Morning Show je seriál o něco jemnější. Neopírá se o konkrétní příběh, kde je třeba nazvat viníka viníkem a oběť obětí, bere si ale téma jako takové. Inspirací pro seriál posloužila non-fiction kniha Top of the Morning z roku 2013 amerického reportéra a moderátora Briana Steltera. A tak nepojednává ryze o problémech spojených s mužským a ženským soužitím nejen na vysokých a důležitých pozicích, ale snaží se divákovi přiblížit jak motivaci, tak i úhel pohledu jednotlivých postav.
Stačí si vzít moderátorku Alex Levy, kterou ztvárňuje Jennifer Aniston. Najdeme tu hned několik rovin – profesionálka ve svém oboru, která se dokázala stát důležitou postavou v rámci nejen pořadu, ale i celé televize UBA. Má slovo, které je slyšet. Místy se naven chová jako primadona, zároveň je však dost neurotická a roztříštěná. A jakmile se k té zodpovědnosti, kterou i tak nese na ramenou, přidává náhlé přidělení titulu feministky, jež se tluče s jejím dlouhodobým přehlížením zákulisního dění, hroutí se jako domino.
Seriál se během první řady postupně přesouval od tématu konkurence a neshod kolegů, znatelného televizního patriarchátu až k sexuálnímu obtěžování na pracovišti. Celá hlavní zápletka velice nepříjemně vygradovala úmrtím, které ale zase dává nový emocionální výchozí bod starým postavám, které už poněkud proměněné vstupují do druhé řady. A tak hlavní (scenáristy určená) sokyně Alex Levy, zahraná Reese Witherspoon jménem Bradley Jackson kromě dost nevyřčených pocitů a názorů se najednou potýká s tím, že je možná na holky. A zda jde o to, že za celý svůj život nepotkala takovou, s níž by to chtěla zkusit, nebo celý zmatek vychází z jejího „jižanského původu“, tedy té částí Severní Ameriky, kde homosexualita jako jev „neexistuje“ – to vše zazní a je zahráno, aby byl divák odevzdán vnitřnímu dialogu plnému otázek nastolených tvůrci.
Zase hříšník, který v první řadě nesl na ramenou roli obtěžovatele, ztvárněný Stevem Carellem (kdysi Božský Evan anebo otec drogově závislého Nika z filmu Beautiful Boy (Krásný kluk)) je také nejednoznačně čitelný. Díky produkci zvolenému herci, si divák při pohledu na cáklého Carella těžko hned vybaví Weinsteina nebo Ailese. Ano postava si vyžívá ve své slavě a ženy bere jako jakýsi prostředek oslavy své úžasnosti, to je hned viditelné. Divák od začátku čeká, že právě televizní hvězda Mitch Kessler bude hlavním tematickým záporákem. Ale v okamžiku, kdy dojde k oné situaci zneužití, jeho linka zůstává klidná, jako by nechápal, že by dělal něco špatného. Pocity oběti se však velice citlivě přibližují a vysvětlují, a až se tato postava zachová sebedestruktivně, Kessler se proměňuje. A takto proměněný, pokorný a nešťastný vstupuje do druhé řady.
Názory, které tvůrci nechtějí přehlížet
Velké plus The Morning Show spočívá v tom, že se nesnaží někoho jednoznačně démonizovat, nebo vypískat. Krom toho, že pro nezasvěceného diváka relativně nenáročně přibližuje fungování novinářské profese, věnuje se tématům, jež duní společností ve více úrovních života – osobní a profesionální. Začít druhou řadu počátkem covidového roku se zdá být jakousi nutností, seriál se drží aktuálního tématu, zároveň však děj vrací diváka na místo činu, do redakce, která staví nové základy na rozbité půdě, kde ne vše se ještě vstřebalo, hodně toho se nevstřebá nikdy a další proměny jsou na spadnutí.
Ty proměny pracně začleňují tvůrci už opět v návaznosti na dnes nastolená témata napříč médií a sociálními sítěmi v podobě hlasu jednotlivců, kteří prosazují svoje postoje a dostávají za to tisíce srdíček. I když určité názory jsou skutečně minoritní, čím dál víc ovlivňují životy majority, která však ten svůj hlas poněkud ztrácí. A vmžiku redakce ranní show už neřeší „pouze“ otázky sexuálního obtěžování a snahy prolomit patriarchální management, ale přidává se i módní hnutí řekněme posledního roku a půl, kdy se už více výbušně a do hloubky řeší to, jak sexuální orientace ovlivňuje nejen profesní život.
Řada seriálů se tomuto trendu už přizpůsobila a je otázkou, zda nakonec získá, nebo ve snaze se zavděčit neskončí na skládce nepovedených děl. Třeba jako moderní pokračování kdysi kultovního počinu Gossip Girl, jež má na IMDB hodnocení 5,3 z 10. Ale zpátky k dospělákům a jejich problémům. Kdo pro koho co obstarává? Kdo má vlivný hlas a kdo má být potichu a čekat? Nebo vysedět, nebo se postarat o něčí vyšoupnutí, nebo oslnit? Hierarchie televizní stanice je jasně daná. Ale kromě přirozené konkurence mezi ambiciózními profíky tu máme novou tendenci. Nepsané kvóty. A tak v jednom jediném díle (spoiler nebude) zazní hned několik pojmů, jež divák dostane do očí, uší a mozku a musí se s tím nějak vypořádat.
Nutnost hraničící s nesmyslem
Během první řady kromě výše zmíněných témat se řešilo hlavně vnitřní dilema moderátorky Alex Levy. Dokázala se prosadit v patriarchálním světě a dotáhnout to až na pozici dobře placené hvězdy stanice. Zároveň však přehlížela jisté tendence, jež se děly kolegyním a snažila se držet dál. Otázky sledovanosti, přízně diváků, výdělek, kalkuly k provozu a také, jaké šašky ze sebe moderátoři musí dělat, aby se zavděčili managementu – to vše potkáme i ve druhé řadě. Tvůrci ale šli dál a místo jasného fotbalu tu najednou máme při nejmenším šachy.
Co se stane v hlavě diváka v okamžiku, kdy na něj z obrazovky vyskočí věta „Dvě heterosexuální bělošky moderující debatu, to nám neprojde.“? A co například důrazný krátký monolog Stelly Bak zahranou Gretou Lee, která je po vedení první důležitou osobou nové hierarchie, v němž dost zřetelně a více než důrazně zazní spojení „mladá asijská žena“? To vše jsou pojmy, které se stávají hesly, jelikož zrcadlí nálady americké (a nejen) společnosti. Zda je dost být černoch a zároveň gay, nebo zda když už je člověk ženou světlé pleti, zda by měl a vůbec může začít kalkulovat se svou sexuální orientaci pro lepší flek? Zda je skutečně na místě omlouvat se původním obyvatelům Ameriky Indiánům za to, že se během předpovědi počasí nadarmo použije ve vysílání zmínka o svišti?
Zatím je těžké říct, zda vše, co se v této řadě objevuje se myslí vážně, nebo si z toho tvůrci tak trochu i utahují a ukazují i extrémy, na jejichž příkladech poukazují na to, že pokud se touto cestou půjde dál, nejen že se nic nevyřeší, ale ještě víc zamotá. Téma rasismu v USA (včetně jakési renesance rasismu vůči Asiatům, což se stalo reakcí na pandemii covid-19, která započala svou cestu v čínském Wu-chanu), otázky sexuální orientace a genderu – The Morning Show jde do toho.
Každé z výše zmíněných témat je nesmírně důležité. Jsou to problémy, které existují a musí se řešit. Nesmí se však stát, aby vše skončilo mediální fraškou na prokliky a jako výsledek, aby se dobrý motiv neutopil v nesmyslech, a tak celá věc a přistup k ní se emocionálně nezamrazily k nečinnosti. Bude více než zajímavé se se zájmem prodívat až k poslednímu dílu druhé řady, aby se dalo odpovědět na otázku: Myslí to tvůrci vážně, anebo až v nesmyslné formě nastavují zrcadlo současným požadavkům, které křičí z mnoha článků, filmů a účtů na sociálních sítích?
