Pár dní před tím, než historicky první žena Kamala Harrisová pod přísahou a v purpurovém kabátě stvrdila svůj viceprezidentský mandát ve washingtonském Kapitolu, její nový společenský status byl americké veřejnosti představen prostřednictvím únorové titulky časopisu Vogue. Ta však vzbudila vlnu rozhořčení, a to hned z několika důvodů. Periodiku se vyčítalo nejen to, co budoucí a dnes již stávající druhá první dáma má na sobě, ale také intenzita zesvětlení výsledných snímků nevhodná pro odstín pleti političky. V obou případech, titulkou počínaje a inauguraci konče, hlavním tématem byla barva. Kdy a jak promlouvá oblečení a proč jazyk módy občas hraje větší roli než slova?
Posledních patnáct let Amerika píše svou novodobou historii, výrazně odlišnou od jejích úplných počátků. Polarizace názorů ve společnosti už dlouho nebyla tak výrazná a jistě jedním z důvodů tohoto rozkolu je i reakce na celkové dění a aktuální lokální problémy. Lidé po změnách nejen touží, ale už dlouhodobě otevřeně volají. Během posledních čtyř prezidentských inaugurací počínaje zvolením Baracka Obamy, uvedením do úřadu Donalda Trumpa a tuto středu nakonec přísahou demokrata Joea Bidena, řada věcí se lišila od zavedených zvyklostí vládnoucí majority.
Hvězdou obřadu, který pozorně sledoval celý svět (kromě již zmíněného Bidena) byla politička demokratické strany a bývala senátorka za stát Kalifornie Kamala Harrisová. Stala se totiž první ženou v historii Spojených států, jež byla uvedena do funkce viceprezidentky z celkově 49 viceprezidentů. A kromě toho je historicky první osobou barevné pleti, jež se zhostí tohoto mandátu. Ale dříve než se „odtajní“ vzkaz purpurového kabátu, je třeba zmínit pár velmi důležitých historických souvislosti.
Kamala Harrisová se narodila v roce 1964 v kalifornském Oaklandu, kde o pouhé dva roky později vzniklo politické hnuti Strana černých panterů, jež monitorovalo chování tamější policie, aby z její strany nedocházelo k projevům brutality vůči občanům (hlavně vůči těm s tmavou pleti). Matka nové americké viceprezidentky měla indický původ, svůj život zasvětila biomedicíně a výzkumu v oboru onkologie. Otec je ve své řadě emeritní profesor ekonomie na Stanfordské univerzitě a jeho kořeny sahají do tenkrát ještě Británií ovládané Jamajky. Nicméně nehledě na vzdělání a společenské postavení rodičů, Harrisová se kvůli svému původu od útlého dětství potýkala s projevy rasismu, což ovlivnilo i její celoživotní cestu. Průpravu pro úspěšnou kariéru získala během studií politické vědy a ekonomie na Howardské univerzitě, a také práva na Univerzitě Kalifornie.
Barva moci, nezávislosti a také Sufražetek
Roky v pozici státní zástupkyně, senátorky a angažované političky v jejím případě neodešly do nikam. 20. ledna 2021 dokázala to, co se před ní nepovedlo nikomu. Na ceremoniálu inaugurace nového amerického prezidenta Joea Bidena, který v úřadě vystřídal kontroverzního republikána Donalda Trumpa, se též přísahou zpečetil její mandát viceprezidentky. Na obřad, jež se koná každé čtyři roky, dorazila v nápadném purpurovém kabátě a šatech v téměř identickém odstínu od návrháře Christophera Johna Rogerse. Zvolená barva se pozorovatelům jevila natolik nápadná, až se začal hledat smysl mezi knoflíky.
Odborníci a komentátoři z řad veřejnosti mimo jiné koketovali i s myšlenkou, že purpurová je jakýmsi symbolem snahy o sjednocení polarizovaných červených republikánů a modrých demokratů v zájmu uklidnit americkou společnost a dát rázně najevo, jakým směrem se bude ubírat vedení země v tandemu Biden/Harrisová. Jinak slova, jež jsou s purpurovou reálně spojována vypadají takto: moc, nezávislost, šlechta, ambice, a dokonce i magie. V případě prvních dvou to na Harrisovou sedí perfektně.
Vzhledem k tomu, že jde o barvu více než výraznou, pátrání po důvodech a významech je vyžadováno nejen módními kritiky. Radikální bojovnice za politická práva žen, známé jako Sufražetky purpurové fandily také. Vlajka jejích hnutí totiž kromě bílé a žluté barvy obsahovala právě purpurovou. Po stejném odstínu shodou okolností (nejspíše ne na základě předchozí domluvy) sáhla i manželka bývalého amerického prezidenta Billa Clintona a prezidentská kandidátka z předposledních voleb Hillary Clintonová. Mnozí komentátoři se shoduji na tom, že oblečení, které zvolila nová první dáma Jill Bidenová a právě viceprezidentka Kamala Harrisová, nebylo tolik o prezentaci značek. Spíše hrálo roli jakéhosi prostředníka, který vzkázal nejen Američanům, ale i celému světu, že tu je nové vedení, jež sleduje jiné cíle než předešlý kabinet.
Vogue – prezentace nebo provokace
Americký časopis Vogue, který už neskutečných 32 let vede Anna Wintourová jakožto šéfredaktorka, je zvyklý čelit útokům. Wintourová je vizionářka se schopností předvídat, propočítávat, reagovat na změny ve společnosti a také provokovat (občas záměrně, občas nikoli). Proto každá obálka, na níž se strhávala kritika, díky hojným odkazům na sociálních sítích, měla tím jakýsi celosvětový PR zadarmo. Názor lidí mimo publikaci, zdá se, ji nikdy nezastavil před tím, dělat rázná rozhodnutí a nejen udržovat brand nad hladinou, ale být u kormidla a udávat trendy ostatním módním časopisům.
Z nejslavnějších skandálů, které módní bibli kdy potkaly, se několik vybaví hned bez zdlouhavého přemýšlení. Tak například dnes už legendární (ať už pozitivně či negativně) proslulá obálka dubnového čísla v roce 2014 s Kanye Westem a Kim Kardashianovou. Čtenáři Vogue spolu s částí hvězdného nebe tenkrát byli výrazně pohoršení volbou šéfredaktorky, jelikož Kardashianová ještě nebyla uznávaná módním světem a také ji lidé spojovali hlavně s reality show.
A raper Kanye ve své řadě už tenkrát byl dosti kontroverzní postavou kvůli několika fyzickým útokům z jeho strany a také se mohl pochlubit čerstvě nabytou dvouletou podmínkou opět právě za případ napadení, a to paparazzi fotografa Daniela Ramose na letišti Los Angeles v roce 2013. Dosavadní úspěchy dvojice byly jaksi mimo představy zainteresované veřejnosti o tom, kdo si takovou čest, tedy obálku módní bible, zaslouží. Wintourová, která si uvědomovala kontroverznost celé situace, však svoje rozhodnutí okomentovala slovy, že jak Kim, také Kanye byli jedním z každodenně probíraných témat, a ignorovat tuto skutečnost by bylo přešlapem.
Tmavá pleť vyžaduje jiné nasvícení
Než se dostaneme k obálce s novou viceprezidentkou pro potřeby kontextu je třeba zmínit ještě jednu a to o něco starší. Srpnové číslo minulého roku zdobila americká gymnastka a několikanásobná olympijská vítězka, jež za chvíli oslaví svoje 24. narozeniny Simone Bilesová. Téma gymnastek tmavé pletí bylo jedním z těch, které se uvnitř Vogue skrývalo. Zvěčnit pro módní bibli úspěšnou sportovkyni tenkrát dostala příležitost světoznámá fotografka prominentů a celebrit napříč obory Annie Leibowitz. Lavina komentářů plných pohoršení se tenkrát netýkala osoby, jež byla portrétována, nýbrž způsobu zachycení (nasvícení) a následné úpravy fotografií Bilesové. Vyčítala se konkrétně nesprávná barevná korekce tmavé pleti a řada lidí na sociálních sítích dokonce zveřejňovala vlastní způsob úpravy snímků, aby dokázala svůj názor skrz porovnání periodikem vydaných fotografií a z jejich pohledu správné volby.
Z komentářů a reakcí vzešlo téma, že by časopis měl začít zaměstnávat kreativce tmavé pleti, aby nedocházelo k podobným barevným nedorozuměním. Přitom ještě v roce 2018 se na obálce zářijového čísla Vogue (a každý, kdo se o módu zajímá, ví, že zářijové číslo je tím nejdůležitějším v roce) objevila zpěvačka Beyoncé a jejího portrétování se ujal afroamerický fotograf, kterému tenkrát bylo pouhých 23 let Tyler Mitchell. Zlomový okamžik v historii periodika, jelikož poprvé za tenkrát 126 let existence titulku fotil fotograf tmavé pleti. Volba umělce ale byla organizována nikoli časopisem Vogue. Šlo o rozhodnutí Beyoncé. Tenkrát se k obálce na svém instagramu vyjádřila i Kamala Harrisová ještě coby senátorka za stát Kalifornie se slovy: „Historická a ohromující obálka.“ Mimo jiné okomentovala i Beyoncé jako jednu z těch co mají „moc a možnost dělat tyto volby, jež pokračují otevírat dveře a pozvedávat tím umělce tmavé pleti“.
Přívětivost (snad) není vítána
Leden 2021, politička se připravuje na inauguraci a šéfredaktorka periodika už jistě chvíli před tím věděla, že Harrisovou jakožto viceprezidentku představí světu o něco dříve, a to prostřednictvím obálky únorového čísla. Záměr fantastický. Poprvé žena, poprvé žena tmavé pleti a s asijskými kořeny, sympatická, otevřená, profesionální. Kdo jiný, než ona by měl představovat novodobou americkou historii, jež se právě píše. Fotografem se stal dnes už šestadvacetiletý Tyler Mitchell, jež díky titulce s Beyoncé získal jistou popularitu. Ale nehledě na záměr a provedení, 10. ledna, v okamžiku, kdy byla nová obálka odtajněna, kritika na sebe nenechala dlouho čekat. Silné reakce se neomezovaly na jedno jediné téma, kterým bylo nasvícení snímků, kvůli němuž je odstín pleti Harrisové o hodně světlejší, než je tomu ve skutečnosti.
Většině kritizujících se nepozdávalo, že první viceprezidentka má na sobě skromné tmavé sako a je vyfotografována v černobílých teniskách značky Converse. Vzdělaní a sociální status Harrisové se dle jejich názoru nikoli nepojí s obuví, jíž preferují hudebníci a mládež. Uzavřené gesto rukou též nezůstalo bez komentáře a látka na pozadí Harrisové byla dokonce označována za „nepořádek“. Ve výsledku byla práce týmu nazývana odfláklou a nedotaženou. Lidem se též nelíbila ani emoce zachycena fotografem a následně vybraná na obálku natolik historicky důležitého čísla.
Oficiální stanovisko módního časopisu zdůrazňuje, že mezi periodikem a týmem viceprezidentky nebyla žádná formální domluva, která fotografie nakonec ozdobí titulku. Na druhé fotografii, která se též mohla objevit na obálce, je Harrisová vyfocena v pudrově modrém kostýmu a pozadí je dle komentátorů barevně vyváženější. A právě ona by dle týmu Harrisové měla zdobit titulku. Snímek, který nakonec zvolilo vedení Vogue je dle módního časopisu méně formální a ukazuje autentičnost a přátelskost Harrisové, což je jakýmsi hlavním rysem očekávané politiky dua Bidden/Harrisová. Zatímco do tisku putovala pouze „přívětivá“ fotografie viceprezidentky, digitální předplatitelé měli na vybranou. Obě obálky byly k dispozici.
Nakonec, aby se ze situace alespoň nějak vybruslilo, v úterý 24 hodin před tím, než se měla odehrát inaugurace Joea Bidena, vedení časopisu oznámilo vydání speciální limitované publikace právě s tématem inaugurace. A také avizovalo překvapení pro čtenáře, jímž se měla stát fotografie zdobicí titulku, na níž je Harrisová právě v pudrově modrém obleku. Ale ani tento krok vášně neuklidnil, jelikož se nadále pozastavovalo nad tím, proč se tato fotografie nestala obálkou únorového čísla a také, že stále nebylo „opraveno vybělení snímku“. Na oficiálním instagramu Kamaly Harrisové titulka časopisu chybí. Historický okamžik v tomto provedení se tedy nestal součásti digitální historie viceprezidentky.
Jak je ze dřívějška patrné, Vogue je zvyklý na skandály a kritiku. A jak se zdá, móda přeci jenom není tak povrchní záležitostí, jíž lidé nevnímají. Móda nese sdělení, image je sloganem. A ať už pudrově modré sako, purpurový kabát, nebo již ikonické perly, které Harrisová tak ráda nosí, každý detail nese sdělení. A lidé ho umí číst.
Ilustrace: Darja Thomasová
